ZMĚNY ŽEBŘÍČKU HODNOT Z HLEDISKA PENITENCIÁRNÍ PSYCHOLOGIE*

*) Penitenciární psychologie – je součástí forenzní psychologie. Zabývá se psychologickou problematikou věznění člověka, jeho adaptací, prožíváním, psychologickými aspekty zacházení s vězněm včetně aplikace psychologických metod, penitenciární diagnostikou (zařazování odsouzených do skupin), vhodností pracovního zařazení vězně, expertizou pro posouzení možného podmíněného propuštění, interakcí vězeň – personál, psychologickým výběrem personálu apod. Nedílnou součástí snah penitenciární psychologie je i harm reduction – minimalizace negativních dopadů věznění na psychiku člověka. Obecně lze říci, že zkoumá psychologické problémy procesu penitenciárního zacházení. (Zdroj: https://www.kdojsem.estranky.cz/clanky/penologie-2011-2012.html)

 

 

 

 

   „Právě tam, kde nemůžeme svou situaci změnit, právě tam se po nás žádá, abychom změnili sami sebe, abychom dozráli, dorostli a nakonec přerostli sami sebe“, řekl Emil V. Frankl (cit. dle Mareš, 2008, s. 568). 

 

  V tomto kontextu lze kromě věhlasné Fraklovy životní zkušenosti připomenout inspirující příběh Londonova (1984) Darrela Standinga,  nespravedlivě odsouzeného za vraždu, který dokázal v mysli „cestovat po hvězdách“ a oprostit se od beznadějné a skličující reality fyzického života v samovazbě.

   Blatný (2007) v závěru své studie indikuje, že v life span perspektivě neleží podstata vývoje člověka v jeho konzistenci, ale v jeho koherenci. Tato koherence je výsledkem procesu, kterým rané zkušenosti formují šablony pro pozdější interpretace životních zkušeností, a kterým časně vyvinuté aspekty osobnosti mohou ovlivňovat to, jak si lidé budou vybírat a měnit svá sociální prostředí. Tento závěr lze interpretovat jako vystižení významných faktorů ovlivňujících konstituci hodnotových systémů a jejich uplatnění v životním vývoji člověka. 

   Výzkumy Dienera, Suha a Oishiho (cit. dle Schusterová, 2007) naznačují, že spokojenost se životem, jako součást subjektivní pohody, reflektuje naplňování hodnot a cílů jedince a podílí se na jeho hledání smyslu života. Schusterová (2008) rozděluje hodnoty na individuální (personal) a sociální (social, cultural values).

   Schwartz své hodnotové typy definoval, např. moc jako sociální status, prestiž, kontrolu nebo dominanci nad lidmi a zdroji. Reprezentanty této hodnoty jsou např. sociální moc, autorita a bohatství (Schusterová, 2008).

 

   Uvěznění a výkon trestu se svými korektivními a socializačními vlivy působí na každého jedince jinak, byť dnes je u nás již prvořadým účelem náprava chování a ne pomsta společnosti za vykonaný skutek, názor nebo příslušnost. Existují ovšem případy takových trestných činů, kde již nelze očekávat nápravu chování pobytem za mřížemi a jeho účelem pak bývá pouze izolace společensky nebezpečného jedince, zpravidla na mnoho let.

   „Dochází ke ztrátě svobody, některých lidských práv, dosavadního postavení, společenských styků, osobních a sexuálních vztahů, a zvláště, jde-li o osobu mající rodinu, o přetržení rodinných vztahů“ (Fischer, Raboch & Zukov, 2008, s.388). Prostředí, kde se musejí vězňové adaptovat, přináší zcela nová, od pravidel většinové společnosti odlišná pravidla chování. Průběh výkonu trestu je spojen s procesem prizonizace, při němž dochází ke změnám v preferenci potřeb a hodnot. Zkušenosti naznačují, že tyto nové preference bývají mnohdy přijímány ve smyslu identifikace s kriminálním chováním. Taková adaptace znamená přijetí subkulturních norem a pravidel, značně odlišných od sociálně žádoucích a přijatelných norem a pravidel (Fischer et al., 2008). 

 

   V psychologii rozlišujeme řadu obranných mechanizmů, kterými jedinci kompenzují intrapersonální konflikty, tenze, ale i nevědomé a nevyřešené problémy. Síla prožitku odsouzení a uvěznění s sebou tedy přináší nutnost nějak novou situaci zpracovat, nějak se na ni adaptovat s cílem prolomení konfliktu hodnot a znovunalezení vnitřní jistoty a pohody.

    Jedinec v reakci na uvěznění však zpravidla reaguje formou agresivních nebo únikových obranných mechanizmů, kdy při neúspěchu jejich očekávaného účinku může dle Raineho (cit. dle Fischer et al., 2008) docházet k rozvoji řady psychických poruch a poruch chování. Karabec a Blatníková (cit. dle Fischer et al., 2008) doplňují psychologické hledisko prizonizace z hlediska dvou aspektů: institucionalizace spojené se ztrátou aktivity a iniciativy a ideologizace spojené s identifikací s kriminální subkulturou, projevující se v racionalizaci přijetím jejích pravidel, hodnot a postojů. 

 

   Mareš (2008) spojuje uvěznění mimo jiné s traumatem a posttraumatickým rozvojem, vedoucím ke změně dosavadního hodnotového schematu. Tento rozvoj zahrnuje pozitivní změny, které se u jedince objevují poté, co se vyrovnal s traumatickou událostí. Podle Tadeshiho a Calhouna (cit. dle Mareš, 2008) po prožitku traumatu, přícházejí výzvy jako zvládání emočního distresu, životní příběh jedince a jeho základní hodnoty, přesvědčení a cíle. Někteří jedinci sebezpytují takové myšlenky psaním, vyprávěním anebo např. modlením. Jiní jedinci svůj emoční distres vůlí redukují, vtíravé myšlenky dokáží zvládnout, potlačit a pokud mají dostatečnou sociální oporu, např. v modelech pro jiná životní schémata, nalézají nové cíle a hledají jiná řešení. V těchto případech je důležité, aby sociální opora neustávala a bylo těmto jedincům umožněno opětovné promýšlení (ruminace), které je mnohem důkladnější a vede zpravidla ke změně navyklých životních schémat a vytváření nového životního příběhu. Takovýto posttraumatický rozvoj opět může vést k moudrosti a nadhledu, není to však pravidlem.

 

   Tyto poznatky můžeme aplikovat např. při rozlišování na jedince, které výkon trestu „napravil“, kteří své dosavadní cíle zásadně přehodnotili, a kteří si do života tuto zkušenost odnesli jako ponaučení a výstrahu, aby trestný čin již nezopakovali, a na jedince, kteří podlehli prizonizaci se všemi riziky recidivy.

 

   Fischer et al. (2008) ve své studii z věznice v Horním Slavkově vyjmenovává základní strukturu potřeb uvězněných osob, zjišťovanou metodou obsahové analýzy asociací jako reakcí při doplňování nedokončených vět. Jednotkou analýzy obsahu byl výskyt a frekvence sdělených potřeb, pro klasifikaci posloužil Maslowovův hierarchický model (Nakonečný, cit. dle Fischer et al., 2008). Příkladem reflexí jednotlivých potřeb, dle Fišera et al. (2008, tamtéž)  mohou být fyziologické potřeby (žízeň, pivo, myšlenky na sex, budím se v noci, nemohu spát, jsem nervózní, jsem nemocný,…), potřeby bezpečí a jistoty (co mě čeká venku, v noci mám strach, cítím nejistotu,…), potřeby sounáležitosti a lásky (těším se na přítelkyni, manželku, děti, chci být s rodinou, s kamarády,…), potřeby uznání a seberealizace (chtěl bych dělat profesi, rád bych uživil rodinu,…). 

   Prizonizační znaky se projevily po analýze obsahu sdělení: institucionalizace (na nic nemyslím, na nic nepřicházím, o budoucnosti nepřemýšlím, jsem spokojený, jsem snílek,…), ideologizace (pomstím se za nespravedlivý trest, příště budu chytřejší, nedostanou mě, lituji, že žiju v této zemi, rád bych soudil,…), racionalizace versus vina a lítost (rád bych byl dobrý, ale už to nejde, chtěl bych vše napravit, při vzpomínce na minulost se mi dělá špatně, mám na sebe vztek, …).

   V popisované studii Fischera et al. (2008) byla hodnotová orientace zjišťována metodou párového srovnání jednotlivých hodnot, které byly rozděleny do materiálních, sociálních, seberalizačních a morálních kategorií. Významnější rozdíl v preferencích hodnot bylo možné vysledovat u prvovězněných, kteří na rozdíl od vícevězněných vykazovali vyšší preferenci v oblasti seberealizace.

   Zjištění lze interpretovat jako jev svědčící o institucionální složce prizonizace, která je spojena se ztrátou aktivity, zájmů i schopností se společensky prosazovat. Co se týká materiálních hodnot, výzkumem byly zjištěny vyšší preference u vězněných mladších 26 let, což lze přičíst vlivu a působení mediální normy, reklamy a zřejmě i jejich stylu života. Při zjišťování rozdílu preferencí mezi svobodnými a ženatými byl potvrzen předpoklad, že svobodní se statisticky výrazně orientují na materiální hodnoty, kdežto ženatí významně preferovali hodnoty morální (lze pochopit, že toto zjištění ve vězeňském prostředí se poněkud liší od závěrů civilní studie Kačmarové (2007), která pozitivní vztah mezi manželským stavem a celkovou životní spokojeností nenalezla).

    Jako velmi významné ovšem považují autoři vězeňské studie zjištění odlišnosti v preferenci potřeb sounáležitosti a lásky. Tyto potřeby jsou významně silněji manifestovány jedinci, kteří toto zázemí mají. Znaky svědčící o prizonizaci u osob bez funkčního zázemí, a naopak projevy viny a lítostí nad spáchanými delikty u osob s funkčním zázemím jsou důležitým faktorem v možnostech psychologických a etopedických aktivit a ovlivňování delikventních osob (Fischer, 2008).

 

   Závěry zmiňované vězeňské studie a závěry, ke kterým dochází Schwartz ve svých dimenzích kulturních hodnotových systémů, koncipovaných jako protikladné působení rovnosti (egalitarianism) a hierarchie (hierarchy) (cit. dle Schusterová, 2008), lze shrnout jako určitý společenský apel. Tento apel vystihuje Schusterová důrazem na snahu o překonání sobeckých zájmů a na chování, které je všeobecně prospěšné, kooperativní a zaměřené na blaho ostatních (tamtéž). Hnilica (2007, s.457) tuto myšlenku z poněkud jiného úhlu doplňuje:

Postupné snižování významu individualistických hodnot a zvyšování významu kolektivistických hodnot tak může napomáhat nejen k vyšší integraci jedince a společnosti, ale rovněž k dosažení vyšší úrovně osobní integrace, k redukci vnitřních konfliktů hodnot a ke sledování stále nižšího počtu vzájemně se vylučujících cílů.

  

Konflikt hodnot je ovšem dle Schwartze (cit dle Schusterová, 2007) univerzálním atributem každého hodnotového systému, protože ve všech jsou hodnoty, které se vzájemně vylučují.

 

 

Literatura:

Blatný, M. (2007). On Personality Stability and Change: Main Results of Brno Longitudinal Study on Life-Span Development. Československá Psychologie, 51, 37-49. Academic Research Library. Retrieved April 24, 2009, from ProQuest Database https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240738888&clientId=45397&firstIndex=10

 

Fischer, S., Raboch, J., & Zukov, I. (2008). Analýza struktury hodnot a potřeb odsouzených v průběhu uvěznění. Československá Psychologie, 52, 4, 388-396. Academic Research Library. Retrieved April 26, 2009, from ProQuest Database

https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240738888&clientId=45397&firstIndex=10

 

Hnilica, K. (2007). Vývoj a změny hodnot v dospělosti. Československa Psychologie, 51, 5, 437-463. Academic Research Library. Retrieved April 24, 2009, from ProQuest Database https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240738888&clientId=45397&firstIndex=10

 

Hnilica, K. (2006). Vlivy socioekonomického statusu a přírodní katastrofy na zdraví a spokojenost se životem. Československá Psychologie, 50, 1, 16-35. Academic Research Library. Retrieved April 26, 2009, from ProQuest Database

https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240741075&clientId=45397&firstIndex=100

 

Kačmarová, M. (2007). Osobnost, manželský stav a subjektívna pohoda seniorov. Československá Psychologie, 51, 5, 530-541. Academic Research Library. Retrieved April 25, 2009, from ProQuest Database https://proquest.umi.com/pqdweb?TS=1240750660&clientId=45397&RQT=305&SSM=OFF&querySyntax=PQ&searchInterface=1&VName=PQD&pmid=72396&SQ=Kacmarova&date=ALL&onDate=&beforeDate=&afterDate=&fromDate=&toDate=&FT=1

 

London, J. (1984). Tulák po hvězdách. Praha: Svoboda

 

Mareš, M. (2008). Posttraumatický rozvoj: Nové pohledy, nové teorie a modely. Československá Psychologie, 52, 6, 567-583. Academic Research Library.

Retrieved April 25, 2009, from ProQuest Database

https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240738888&clientId=45397&firstIndex=10

 

Schusterová, N. (2007). Vzťah hodnot, cieľov a subjektivnej pohody. Československá Psychologie, 51, 1, 48-57. Academic Research Library. Retrieved April 26, 2009, from ProQuest Database

https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240740533&clientId=45397&firstIndex=70

 

Schusterová, N. (2008). Konštrukt „Hodnota“ v psychologickom ponímaní. Československá Psychologie, 52, 3, 265-275. Academic Research Library. Retrieved April 26, 2009, from ProQuest Database

https://proquest.umi.com/pqdweb?sid=1&RQT=511&TS=1240738931&clientId=45397&firstIndex=20